S mikrofonem za čtenáři - díl druhý

Co Tě přivedlo ke čtení?
(dlouze přemýšlí) Pohádky. Když mi rodiče vyprávěli nebo četli před spaním, tak se mi to zalíbilo a od té doby rád čtu. Ale stejně teď nic nečtu kromě povinné četby. A moje první knížka z dětství, která mě napadá, je Pocahontas. 

Jaká je kniha Tvého srdce?
Knihu svého srdce nemám, ale moje oblíbená je Zločin a trest. Prostě se mi jenom líbila, ale nepřilnula mi k srdíčku. Zaujala mě proto, že je to nejpsychologyčtější dílo, kterou jsem četl. Na žádnou podobnou jsem se zatím neodvážil. Zatím čtu jenom pohádky. 

Tomáš Chvátal, student sexty


Co ty a čtení?
No, čtu, když mám čas a náladu, takže jak kdy. Čtu, buď protože mi někdo řekne, že nějaká knížka je dobrá, anebo prostě pro zábavu.

Co Tě přivedlo ke čtení?
Mě hodně četli, když jsem byl malý, chtěl jsem slyšet ty příběhy. A potom jsem začal číst sám, protože jsem nikoho nechtěl otravovat. Na mojí první knížku si pamatuji přesně – byla to taková kovbojka, Tisíc a jedno dobrodružství se to jmenovalo. 

Kdyby sis měl zvolit knížku svého srdce, jaká by to byla?
Tak to je těžké. To fakt nevím. (přemýšlí) Možná je to Kniha džunglí od Kiplinga. Tu mi sice ještě četl dědeček, když jsem byl malý, ale měl jsem ji hrozně rád a vlastně jsem s ní vyrůstal. Celé dětství jsem si představoval, že jsem ten Mauglí, že žiji a povídám si se zvířaty. Ta knížka mě hodně ovlivnila. 

Matěj Heinzl, student oktávy


Čteš, Hanko?
Já poměrně čtu, navštěvuji pravidelně knihovnu a půjčuju si hodně knížek. Celá moje rodina hodně čte a vzhledem k tomu, že jsem doma nacházela spoustu knížek, tak jsem si taky půjčovala. Zaujalo mě to a čtu ráda. Moje první knížka byla o Krtečkovi. Krtek a autíčko.

Jaká je kniha tvého srdce?
Kniha mého srdce by asi byla Hlava 22. Mě to strašně zaujalo, už jenom proto, že je to protiválečný román. Líbil se mi jazyk, líbilo se mi, že to bylo pojaté napůl vtipně, napůl vážně a celkově atmosféra.

Hana Hurychová, studentka kvinty


Kubo, můžu s Tebou udělat rozhovor o čtení?
Jasně, ale počkej, až dožvýkám sušenku. Bohužel žvýkám sušenky častěji, než čtu. Ale samozřejmě, že čtu.

A proč čteš?
Čtu, protože knížky jsou hodně zajímavý způsob uměleckého vyjádření. Můžou říct třeba úplně odlišné věci než výtvarné umění. Je důležité mít ty umění kompletní. 

Co Tě přivedlo ke čtení?
No, pravděpodobně to, že mi mamka četla večer před spaním. To je jasné, to je první kontakt s literaturou! A doteď miluji Krásu nesmírnou, naprosto bezkonkurenční ruské pohádky.

Jakou knihu bys zvolil jako knihu svého srdce?
Pravděpodobně něco od Chucka Palahniuka, protože toho mám poslední dobou rád asi nejvíc. A proč? Protože ve všech knížkách se objevují zajímavé myšlenky. Často je to destruktivní charakteru, je to dost naturalistické, ale zároveň to nespadá do nějakého sebeukájejícího násilí. Padají tam neskutečné úvahy, jaké to má všechno smysl.

Jakub Musil, student kvarty


Čteš hodně, Maxi?
Ano. Čtu hodně, dalo by se říct že každý den několik hodin a někdy i víc. Proč čtu, to je velice zajímavá a filozofická otázka. Myslím, že sám to nevím, a myslím, že každá lidská bytost má tendenci ke čtení a že chce číst. 

Co Tě ke čtení přivedlo?
Ke čtení jsem se přivedl vlastně sám. Když jsem si chtěl přečíst nějaké knížky v knihovně, tak jsem si je půjčil. Nevím, jestli si přesně pamatuji na svou první knížku, ale tuším, že to mohly být Děti z Bullerbynu někdy v té první třídě. Pak taky Všeználek byl jednou z mých oblíbených knížek a nebo Vlas a Brada, komiks od českého umělce Franty Skály. Opravdu vynikající věc, mnohokrát jsem to pročítal a předčítal. Krásně zpracované.

Kdybys sis měl vybrat knihu svého srdce, jaká by to byla?
Vždycky mě napadají knihy, co čtu naposled. Ale ta, co mě zaujala dlouhodobě, jsou Bratři Karamazovi od Dostojevského. Kvůli hloubce, že to byla sága o rodinách, jak Dostojevský vykresloval duši člověka, celé ty rodinné vztahy. A i rozvrstvenost tehdejšího Ruska, malbu tehdejšího venkova a celé společnosti. 

Maxim Nesázal, student oktávy